Tento román je první v řadě velkých prozaických děl, která Hugo vytvořil bezprostředně po vítězství červencové revoluce r. 1830, k níž se s nadšením hlásil. V tomto díle ze středověké Paříže (15. stol.) realizoval Hugo své teoretické požadavky, vyložené v předmluvě k dramatu "Cromwell" (1827), požadavky, aby se básník řídil a inspiroval jen skutečností a pravdou, zvláště pak požadavek historicky podmíněného koloritu doby a místa. Román je přesvědčivým svědectvím Hugových sympatií k lidu, k chudině, k vyděděncům. Proto Hugo učinil hlavním hrdinou knihy lid. Na příběhu mladičké dívky Esmeraldy, která zahyne jako čarodějnice na popravišti přičiněním zvrhlého kněze Frolla, ukazuje Hugo bezmocnost pařížské chudiny, soužené bídou a nemocemi, před královskou a církevní zvůlí. Některé kapitoly románu obsahují autorovy historicko-estetické úvahy, které poukazují na nesmírné poklady středověké architektury a odsuzují neodpovědné ničení a pozdější rušivé zásahy. (S použitím doslovu.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR