Kniha, jejíž název Esencialismus – přestože neobvyklý - na první pohled neslibuje „marketingový trhák“, přesto se za ním skrývá obsahově zajímavý a velmi poučný text, vyznačující se srozumitelností, přístupností a zajímavostí výkladu. Autor svým uměním pracovat s příklady natolik osvěžuje čtení, že mnohdy vzniká dojem zábavného textu. Značná obsahová odlišnost i jiný, atraktivní způsob výkladu je zárukou toho, že kniha – přestože pojednává o tématech mnohokrát již zpracovaných – bude pro manažery, podnikatele, ale i učitele, právníky, pracovníky státní i veřejné správy, mnohé studenty i všechny ty, kterým leží na srdci racionalizace jejich vlastní činnosti či pracovníků, jež řídí. Kniha je populárně psanou příručkou racionalizace manažerského myšlení a jednání. Je použitelná pro každého člověka, který chce zlepšit své rozhodovací procesy, šetřit svůj čas, lépe se soustředit na hlavní úkoly, zvládnout je kvalitně a v souladu s jasnou perspektivní strategií svého osobního rozvoje. Zároveň učí, jak nepodlehnout tlaku okolí, které by chtělo „hřešit“ na ochotu a laskavost pracovníka a přenášet své problémy a úkoly na něho. Nenechat se rozptylovat, pracovat účelně a jen na správných věcech. Řečeno jednou z mnoha variací výroku P. F. Druckera „Dělat správně správné věci“, či přímo slovy autorovými „Méně, ale lépe“. Jak říká sám autor: „… těžko bychom hledali výstižnější definici Esencialismu.“ Naše doba je posedlá idejemi jako „více toho udělat“, „více toho stihnout“, od čehož není daleko k tomu, abychom nakonec s odřenýma ušima „stihli všechno“. Za tím se mohou skrývat další soukromé motivy, jako například abychom se „zavděčili všem“. Bojíme se, že nám něco uteče, že se na nás někdo naštve, že něco prošvihneme. A tak se mnozí z nás řítí od jedné věci ke druhé, život utíká a výsledky nikde. Na světě je mnoho činností a příležitostí, než do kolika máme čas a zdroje investovat. A i když mnoho z nich mohou být dobré, a některé dokonce velmi dobré, skutečností zůstává, že většina z nich je nicotných a jen velmi málo skutečně zásadních. Esencialismus znamená naučit se mezi nimi rozlišovat – naučit se je všechny prosít a vybrat z nich jen ty, které jsou opravdu zásadní – tedy Esenciální. Esencialismus se nezabývá tím, jak toho stihnout více, nýbrž jak stihnout to podstatné. Nejde o to, dělat toho méně jenom proto, abychom si ušetřili čas a námahu. Jde o to, abychom svůj čas a energii investovali co možná nejmoudřeji, abychom mohli přispívat na co nejvyšší úrovni svých schopností. Esencialismus je disciplinovaný, systematický přístup ke stanovení polohy bodu našeho nejvyššího přínosu a vykonání toho nejpodstatnějšího takřka bez námahy. Esencialisté žijí v souladu s nějakým konceptem, neřídí se nahodilostmi. Záměrně rozlišují několik málo zásadních věcí od spousty trivialit, odsekávají se od nepodstatného a odstraňují překážky tak, aby to zásadní mohli projít předem proklestěnou, hladkou cestou. Jinými slovy, Esencialistický přístup spočívá v zachování si plné kontroly nad svými vlastními volbami. Je to cesta na novou úroveň úspěchu a smysluplnosti. 1.Nemůžete stihnout všechno. Není možné zavděčit se všem, věnovat se všemu, využít všech příležitostí, naučit se všechno, být nejlepší ve všem. 2.V dnešním světě si MUSÍTE stanovit priority. Co opravdu chci? Co je pro mně zásadní.? Pokud si své priority nestanovíme sami, stanoví nám je automaticky jiní lidé. A spokojení, produktivní a opravdu užiteční jsme, pouze když žijeme svůj vlastní život. 3.Nepotřebujete do svého život přidávat pořád další věci. Potřebujete eliminovat to nepodstatné, abyste udělali prostor pro to podstatné. Potřebujete identifikovat to nepodstatné, co jen zbytečně zabírá čas/prostor, a pak to musíte odstranit.. 4.Nepodstatné je skoro všechno. Život se skládá z 90 procent “šumu” a několika málo činností, na kterých opravdu záleží. Vyjasněte si, které to jsou. Na kom/čem vám nejvíce záleží? Co vás nejvíce naplňuje? K čemu máte největší talent? Čím můžete nejvíce přispět? 7.Vybrat si jednu věc znamená vzdát se jiných. Smiřte se s tím. Mnoho z nás zapomnělo, že máme v životě na výběr – říká se tomu naučená bezmocnost. Myslíme si, že něco „musíme“. Ve skutečnosti tomu jen věříme. Pokud si uvědomíme svou svobodu rozhodnutí, vždy existují alternativy. I když něco skutečně musíme, obvykle se najdou způsoby, jak to dělat jinak a lépe. Abychom rozlišili důležité, potřebujeme PROSTOR – udělat si čas na přemýšlení, čas hrát si, čas zkoumat, čas číst. 8.Hledejte esenci informací. Řiďte se intuicí: Které informace vás fascinují? Co cítíte 9.Když se pro něco rozhodujeme, měla by odpověď být buď důsledné ANO, nebo NE. Nedělejte/nekupujte/nevolte si věci, které se vám líbí „jen trochu“. 10.Esenciální záměr: udělejte jedno rozhodnutí, které eliminuje 1000 dalších: Kterým směrem chci jít? 11.Říkejte NE, jasně a důstojně. 12.Stanovujte si přesně definované, konkrétní záměry (například „napíšu 15 stránek o xxx do příštího úterý“). Identifikujte, co vám v tom brání, a překážky odstraňte. Určete si přesně a jasně, JAK to provedete. 13.Vizuálně se odměňujte za pokrok, vytvořte si pomůcky, které vám umožní vidět, jak jste se posunuli (např. graf postupu). Povzbudí vás to. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz