Jaký je život v blázinci, když si myslíte, že jste normální? Znáte písničku o huse a lišce? No jak byste taky mohli! Vymyslel si ji totiž malý Joachim, když ho po jednom z jeho záchvatů vzteku usadila maminka na zapnutou pračku. Joachim bydlí s rodiči a dvěma staršími bratry v psychiatrické léčebně, kterou řídí jeho tatínek. Díky tomu Joachim odmalička naráží na ne zcela běžné situace: na zádech ho vozí jeden z pacientů a divoce přitom zvoní na zvony, s jiným obyvatelem kliniky Joachim kreslí příčné řezy kočkou a na narozeninové oslavy nepřicházejí upjatí a sváteční hosté, nýbrž Kimberly, která jí raději sedmikrásky než dort. Když si už dospělý Joachim vybavuje zdánlivě banální a humorné historky z dětství, vysvitne ze vzniklé mozaiky trochu jiný obraz toho, jaké to (ne)bylo. Ne, i můj vlastní otec byl blázen. Často mi kvůli němu bylo před přítelkyní trapně. Třeba když si s jedním pacientem hrál na Vilíka a včelku Máju a s bzučením pobíhal po parkovišti. Otce dlouhá léta vyzvedával ráno co ráno pacient, který svíral v rukou volant. Byl to otcův šofér. Otec za ním kráčel pěšky, spokojeně pohupoval lékařským kufříkem a chlapec držel metr před ním ve vzduchu volant, tu a tam zatočil doleva nebo doprava a rty vytvářel vlhké „brrrrrrrrum“. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz