Autor vychází z učení psychoanalýzy, které ovšem doplňuje ve svých koncepcích o sociální rozměr. V Eriksonově pojetí psychologický vývoj člověka probíhá v devíti základních stadiích, kde se setkává psychosexuální vývoj se sociální oblastí, vštěpovanou jedinci prostřednictvím kultury a komunikace s okolním (vnějším) světem. Během každého vývojového stadia člověk prochází krizí, která mu však může pomoci dosáhnout určitých psychosociálních ctností (ego kvalit). Původně Eriksonova teorie končila u osmého stadia životního cyklu, spojeného se stářím, které po překonání stagnace a zoufalství může dospět k integritě a moudrosti. Na sklonku svého života však Erikson spolu s manželkou Joan rozpracoval koncepci devátého stadia, kdy se člověk musí vyrovnat s pozdním stářím, spojeným s úbytkem sil a soběstačnosti, ale také se schopností gerotranscendence - překonání vázanosti na materiální svět, dospění do stavu klidu a hluboké moudrosti. Studie o psychosociálním vývoji člověka se opírá především o psychoanalýzu a humanistickou psychologii, ale také o životní zkušenosti posuzované očima psychologa a psychiatra. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz