Na Holubcově poezii je zcela nejzásadnějším rysem, jak autor úporně interpretuje kapitoly a drobné epizody ze svého i jiných životů. Holubcova poezie reflektuje události, které vidí lidskou existenci spíše než z estetických měřítek pohledem oněch vad na kráse, jež daly titul celé jeho sbírce. Mezi těmito kazy vynikají například témata permanentních rozchodů, klamných iluzí či marných útěků před skutečností. Ve verších se nezřídka objevují jako nositelé základních motivů špína a strach, hřbitovy, bolest a smrt. I když tyto pocity často až bytostně zraňují, přesto se stávají nedílnou součástí bytí, podobně jako pochybnosti a nejistoty, jež člověka na každém kroku věrně doprovázejí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze