Podobně jako ve všech sbírkách se i v této vyznačují texty Michala Maršálka přesnou datací svého zrodu. Těžiště Maršálkových veršů je tentokrát spíše založeno na psychologicky přesném, zároveň ale poměrně neradostném pozorování scén z lidského života a světa kolem něho: už v první rozsáhlejší básni ("Rozchod") zachycuje záznam citové krize, v cyklu "Obrazy na vodě" pak sleduje plynoucí tok řeky, která však ve svém posmutnělém proudění připomíná většinou jen jakési nárazníkové "pásmo návratů a vykolejení." Základem autorova pohledu je skepse a úzkostná předtucha, jež se odráží třeba i při líčení nálady na ranních chodnících, v poledním času i nočních procházkách. Je to "svět malých neštěstí", kde vytrvale houkají sanitní vozy a ohlašují smrt, padají zákeřné rány a existence člověka je postižena syndromem jednotvárnosti a absolutního zevšednění, který do jeho duše zasévá neklid, samotu a odcizení. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz