Slovo autora: Jsem již jen jeden z mála žijících, kteří měli to štěstí promluvit, i když jen kratičko, se ženou ryzího charakteru, členkou Národního divadla, Marii Podvalovou. Stalo se tak o přestávce koncertu v čakovické sokolovně, v malé šatně vedle jeviště, dne 1.4.1941. Po vstupu se srdečně objala s mou matkou, která mne i mou sestru následně představila. Tehdy mi bylo 9 let. Dodnes slyším její kultivovaný hlas tichého přednesu. Jsou setkání, na která se nezapomíná. Toto k nim patřilo. V tomto krátkém spisu jsem se snažil stručně popsat bohatý život umělkyně a to zvláště k jejímu vztahu k rodným Čakovicům. Jednotlivé kapitoly však propojuji i s popisem jejího života. Jen sporadicky se zmiňuji o jejím uměleckém působení, které je podrobně popsané v odborné literatuře. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU