Hra zpracovává historickou událost z ledna 1703, kdy se 47 bývalých vazalů rodu pánů z Akó pomstilo za incident, který vedl k rituální sebevraždě jejich pána. Jedná se o mnohokrát a mnohými žánry zpracované téma, hra autorského kolektivu složeného z osobností Takedy Izumoa, Namiki Sósukeho a Mijošiho Šórakua nicméně patří k nejznámějším a nejcitovanějším. Děj hry pochopitelně akcentuje dlouhé a složité přípravy pomsty, které museli vazalové konat tajně a s omezením osobního kontaktu. Róninové mají ve hře coby kód přiděleny jednotlivé znaky japonské slabičné abecedy, odtud „slabikář“ v názvu hry. Zároveň se během jedenácti dějství hry setkáváme s časovými skoky, respektive s retrospektivami, které dokreslují hlavní dějovou linii, tvoří detailnější pozadí hlavních událostí a vykreslují komplexní obraz japonského konceptu vazalské věrnosti. Ve hře je tak dokumentována vertikální struktura japonské společnosti, ve které jsou dodnes patrné vztahy mezi podřízeným a nadřízeným, odpovídající dřívějšímu vztahu mezi pánem a jeho vazalem. Za hlavní a dodnes živé téma hry lze označit obětování osobního štěstí a blaha vlastní rodiny ve prospěch skupinového cíle. Osud róninů, vykořeněných osobností postrádajících autoritu, je (nejen pro Japonce) dodnes aktuální, jako róninové jsou v Japonsku například označování i neúspěšní uchazeči o studium na vysoké škole. Dá se tedy říci, že důvody popularity hry „Slabikář a pokladnice vazalské věrnosti“ nejsou pouze kulturní, ale i sociologické. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz