Od marxistických názorů na plánování v kapitalismu přechází autor k vlastnímu plánování ve vyspělých kapitalistických zemích a dospívá k názoru, že toto plánování má s plánováním ve vyspělých socialistických zemích společný fakt, že se jedná o plánování v podmínkách reálně fungujícího trhu. Dále ukazuje, jak selhávání klasického tržního mechanismu vede v kapitalistických zemích k tendenci k plánování a jak zde působí monopoly a zájmové organizace pracujících. Jako předstupeň státního plánování uvádí růst státního intervencionismu, zabývá se spojením státního plánování s trhem a závěrem nastiňuje jeho typologii. Zdroj anotace: NKP