Výklady zahajují autoři Riemannovým integrálem, probírají pak obecnou teorii integrálu a Lebesgueův integrál v n-rozměrném euklidovském prostoru. Druhá kapitola se zabyvá Stieltjesovým integrálem, třetí teorií míry a posledníderivací množinové funkce. Autoři zakládají své úvahy na Daniellově metodě, která je ekvivalentní metodě Lebesgueově, když za elementární funkce volíme takové, které nabývají pouze konečně mnoha hodnot. Přednost Daniellovymetody je i v tom, že v některých případech, např. při studiu lineárních funkcionálů definovaných na prostoru spojitých funkcí s kompaktním definičním oborem, vede k cíli postup Daniellův a ne Lebesgueův. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR