Publikace představuje nejen v českém kontextu ojedinělý pokus postihnout prostor dějinnosti ve filmovém eseji a jako téma umělecké tvorby vůbec. Autor v první části podává filozofický průzkum problematiky vztahu člověka a dějinnosti s metodologickým přesahem: jak zkoumat umělecké dílo zabývající se dějinným člověkem? Druhá část práce pak představuje aplikaci aktivizovaného filozofického aparátu na část tvorby Chrise Markera a ucelené dílo Karla Vachka. Zvláště v analýze a interpretaci Vachkovy tvorby je práce výjimečná: představuje vůbec první pokus komplexně popsat jeho metodu pojetí místa člověka v dějinách. Dochází k překvapivému zjištění, že Vachkův styl je uzavřený, monologický a je silně ovlivněn východisky a obrozeneckou poetikou nejedlovského marxismu. Oproti tomu Markerova tvorba představuje hluboké, otevřené a dialogické promýšlení dějinného člověka. Studie navazuje na fenomenologicko-hermeneutickou tradici vycházející z E. Husserla, M. Heideggera a H. G. Gadamera. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz