Nekonformní a patrně i nedoceněný výtvarník Ivan Preissler se v tomto souboru představuje jako citlivý a vnímavý pozorovatel, který zachycoval svět kolem sebe úhlem nesmiřitelného a kritického pohledu. V prostředí s ponurou normalizační atmosférou se pro Preisslera stává jediným východiskem přimknutí k umění, které charakterizuje jako útěk ze všedního života, z jeho zoufalé pustoty. Preissler ví, že duch svobodný a volný se nenechá svázat nikým a ničím a proto se rozhodne definitivně opustit zemi, jejíž představitelé voskově bledí zírají z obrazovek. Publikace je také svědectvím o Preisslerově nelehkém osobním údělu, líčí například jeho přesun z příbramského rodiště do Prahy i pokus o odchod do španělské emigrace. Kromě básní a drobných prozaických textů jsou pak zde otištěny i úryvky a ukázky z autorovy korespondence i reprodukce jeho kreseb. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz