Částečně dvojjazyčný, v zrcadlové úpravě provedený výbor z veršů současného německého básníka, galeristy a filmaře (*1936) obsahuje básně, které vznikaly v průběhu druhé poloviny dvacátého století.Významný berlínský galerista Michael J. Wewerka začal publikovat poezii v poměrně pozdním věku (první sbírky mu vyšly až počátkem osmdesátých let). Základním pilířem jeho básní jsou jakési lyrické medailóny, jejichž prvotním motivem jsou křehké vazby (ať už v kladném či záporném smyslu) v lidských vztazích i v bezprostředním okolí, v němž se básník coby pozorovatel běžných životních událostí pohybuje. Právě tímto zůsobem získává Wewerka dostatek kontaktů, prožitků i zkušeností, z nichž skládá mozaiku z prchavých okamžiků, kdy "něžná slova jsou zavanutím", kontury vzpomínek se mění ve snové obrazy a pošetilci naivně věří, že "láska se vrátí jako tenisový míček". Na druhé straně však Wewerka vidí i temné záchvěvy přítomného i minulého času, v němž se potápějí galéry s otroky a kde "trosky dýmaly / a mosty hořely, / výkřiky nocí / zněly a krev tekla..." Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze