V povídkách této útlé knížky vyjádřil autor (žil 1880-1908) všecku bídu proletářských dětí své doby. Fabián (pov. "Stav") dře od noci do noci, často nejí, chrlí krev - a přece dovede vychutnat uloupený pohled na slunce a přírodu; při odevzdávání díla kapitalistickému vydřiduchovi poznává rázem své třídní zařazení a protestuje. Krutý je obraz zápasu dvou chudých dětí o milodar uštědřený blahobytným měšťákem nejubožejšímu školáku ("Pětka"), otřásající je tragedie zavšiveného děvčátka, nabývajícího navždy pocitu "odloučenosti od světa, aby ho neznečistilo" ("Zadní lavice"). V mistrném "Ohni" je vylíčen mravní zápas studenta, donuceného hladem ke křivému svědectví proti milované dívce. V povídce poslední ("Svatý, svatý, svatý") vystupuje opět umořený Fabián; těšil se na Boží tělo, ale je pokopán a vyvržen zástupem, když marně hledá ztracenou čepici, svou největší chloubu. - I v těžkých podmínkách nepropadli Uhrovi hrdinové pasivitě. Dychtí po dětských radostech, po krásném vztahu mezi lidmi, po lepším údělu, za který se budou umět jednou bít. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR