Sebastiano Vassalli napsal tuto práci s obrovským zaujetím a po dlouhém a pečlivém výzkumu. Jejím cílem je zachytit tragický osud básníka Dina Campany, který se své slávy dočkal až posmrtně. Jeho život se podobá halucinačnímu třesku nebo letu komety, která na chvíli ozářila zem a pak zmizela beze stopy. Campana vyrůstal v rodině, v níž ho matka nenáviděla a otec si ho téměř nevšímal. Poznamenán těmito okolnostmi se uzavřel do světa, v němž vyhledával samotu, toulal se po kopcích a v tichu hor zapisoval své první postřehy a dojmy. Ačkoli se v této dobrovolné izolaci cítil nejlépe, jeho postoje nechápali Campanovi spoluobčané a prohlásili ho za obecního blázna. Brzy se dokonce kvůli tomuto způsobu existence dostal do psychiatrické léčebny. Toto zařízení, z něhož byl vždy dočasně propuštěn a poté do něho opět uvržen, se pro Campanu stalo mučivým prokletím. Až do smrti vlastně střídal pobyt mezi pochmurnými ústavními zdmi a těžce nabytými chvílemi svobody, v nichž se mu podařilo prožít i jeden vášnivý milostný vztah. Dino Campana je autorem pouze jediné knihy s názvem Orfické zpěvy, která dodnes udivuje snovými představami, neobvyklými vizemi či fantastickými obrazy. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz