Na počátku dvacátého století se August Engelhardt objevuje na palubě parníku Princ Waldemar a spěchá do oblasti tehdejších německých tichomořských kolonií, kde chce realizovat své představy o naplnění smyslu lidské existence. Engelhardt je zarytým vegetariánem, nudistou, a nepochybně tak trochu i snílkem a blouznivcem, který před několika roky shrnul své názory do filozofické knihy Bezstarostná budoucnost. Jeho teorie o šťastném životě tkví totiž v nápadu založit komunitu, jejíž základní potřebou bude pěstování kokosového ořechu. Tento plod je podle Engelhardta příslovečnou korunou stvoření, neboť vyrůstá na nejvyšším místě palmy, obrácený ke slunci a bohu světla. Poskytuje člověku mléko, tuk i výživnou dužinu, dá se využít ve stavebním i spotřebním průmyslu i k mnoha dalším účelům. Je natolik dokonalý, že ten, kdo ho bude konzumovat, stane se nesmrtelným. Ze všech sil se tedy Engelhardt pokouší prosadit vznik společenství, které by fungovalo jako protipól (podle jeho soudu) nezdravých a dekadentních evropských tendencí, jež se v této době vytvářely. Zapomíná však na to, že i když je ideál silným hnacím motorem, nemusí vždy stačit na uskutečnění předsevzetí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz