Děj čerpá z polské vesnice před 1. svět. válkou. V Polsku byly na počátku století poměry mnohem horší než u nás. Lid byl sice zbaven roboty, ale zůstal v nezměrné bídě. Jeho poslanci ho pod rouškou laciných hesel zrazovali a nechávali na pospas vykořisťování šlechticů, velkých sedláků i kleru. Statkáři dovedou kupovat hlasy za otýpku roští, církev vydírá chudinu do krve. Největším nepřítelem jsou kulaci, ukradnuvší chudině jedinou možnost obživy, obecní pozemky. Beznaděj porobených se stupňuje až k smrti. Zoufalství vrcholí, když císař pán vyhlašuje válku. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR