Když žila Naomi v New Yorku, pojem „uvařit“ pro ni znamenal koupit opraný míchaný salát v supermarketu, nasypat ho do hezké mísy a podávat s levným dresinkem. Její repertoár byl omezený na uvaření těstovin, orestování brokolice a rajčat a smíchání s kupovanou italskou omáčkou marinara. Proto začala studovat kořeny japonské domácí stravy a jezdit pravidelně domů za maminkou, která se vždy poctivě snažila vařit pro celou rodinu to nejzdravější a nejlahodnější jídlo jako projev svého vztahu k nejbližším. Na jídlo, které připravuje, pohlíží Naomi nejen jako na znamení lásky, ale také jako na dokonalý symbol toho, proč Japonky žijí déle a zdravěji než kdokoli jiný na této planetě, a proč Japonky (a jejich manželé) mají nejnižší míru obezity ve vyspělém světě. Pokud si někdo myslí, že ví, jak chutná japonská kuchyně, mýlí se. Japonský styl domácího vaření není suši a ryba, japonské domácí jídlo odráží unikátní tradiční pokrmy spojující v sobě jednoduchost, přírodu a zdraví. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz