Vyprávění o Gualtierim a Griseldě, která čelí šílenství a nelidskosti manžela, který svou moc zneužívá, je součástí jeho vyššího rozumového plánu. Jedná se o nejnapodobovanější povídku Dekameronu, ale také nejkontroverznější. Autor příběhem v poslední povídce dospěl k mimořádně silnému příkladu lidské ctnosti. Poslední vyprávění v Dekameronu je jistou ascendencí ve vztahu k předchozím novelám, naplňuje jinou rovinu, je odrazem Aristotelovy a tomistické etiky. Do Griseldiny postavy, vybavené velkodušností, která je korunovaná silou, stálostí, odolností vůči krutému osudu, je jako protipól promítnuta nesmírná pokora (jako typický znak Tomášovy etické syntézy), díky níž hrdinka nepřízeň osudu překoná, současně je výrazem filosofického poselství, výmluvně zprostředkovaného archetypální symbolikou. Nakonec, je na čtenáři, aby si s příběhem poradil podle své povahy, vzdělání a mravních ideálů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz