Editor Martin Machovec tvrdí, že tato Jirousova sbírka měla být jakýmsi kontrastem k autorovým veršům z jeho prvního tvůrčího samizdatového období. První básně Magorova nočního zpěvu jsou údajně datovány přelomem tisíciletí a poslední text, který je do tohoto cyklu zařazen, nese vročení 2011. Soubor Jirousových veršů je rozdělen do pěti oddílů: většinou v nich vystupují autorovi přátelé a známí, občas se autorův noční zpěv mění v záměrně vulgárně či naturalisticky provedenou odrhovačku, do níž pronikají tóny vzpomínek na alkoholická posezení (kdy řeka lihu je vypita) i na milostná vzplanutí. Jízlivost a ironický škleb, s nimiž autor tyto eskapády většinou popisuje, však dokáže i zjemnit, zněžnit a zmelancholičtět. Náhle mu příjde líto, že nekoupil k svátku kytku, najednou dokáže přemítat o lidském neštěstí a klade si otázku, zda mělo smysl žít Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz