„Václav Mašek býval Pan Fotbalista. Rychlík s neomylnou levačkou. Přes šest set zápasů a skoro tolik gólů a všechno v jednom klubu... Plachý, mladý muž s desítkou na zádech byl opravdový šutér. Správcové na nejednom stadionu mu nemohli přijít na jméno. Dlouho do noci museli látat díry v sítích, které jim potrhal kanónem schovaným v ostré levé. V daleké Belgii je město, kde se Václavovo jméno nesmí vyslovit. Ještě dnes by při zaznění těch dvou slabik opadávala omítka ze zdí stadionu toho jejich Anderlechtu. Nejprve jim tam šoupl prvního fíka, a když to nestačilo, tak si stoupl k trestňáku. A v té odvetě druhého kola Poháru mistrů evropských zemí pak dal gól, který nikdo neviděl. Taková to byla šupa. Po návratu do Prahy před ním fandové chtěli smeknout, ale neměli co. Klobouky naházeli z tribun na trávník v oslavě Václavova hattricku v prvním zápase...“Takto osobitě popisuje legendárního hráče Sparty a vicemistra světa z MS v Chile 1962 fotbalový odborník, publicista a srdcař Milan Holub ve svém textu Brazilské finále, který je jakýmsi epilogem za poutavou autobiografií někdejšího slavného útočníka, později prezidenta klubu a dodnes věrného sparťana Václava Maška. Jedná se o memoáry v mnoha ohledech unikátní. Nestává se totiž často, aby osobnost ze světa sportu zpracovala své vzpomínky po literární i obsahové stránce bez pomoci dalších zkušených spolupracovníků. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz