Ve hře švédské dramatičky se při příležitosti otcových sedmdesátin poprvé po delší době scházejí sestry Gunilla, Eivor a Carina. První dvě strávily celý život v rodném kraji Dalarna, zatímco třetí se odstěhovala do Stockholmu. Jejich touhy, nenaplněné naděje a zklamání je mimoto spojují s třemi sestrami ze stejnojmenného Čechovova dramatu, bolestná emocionální konfrontace, ke které mezi nimi dojde, zase do jisté míry evokuje směs lásky a nenávisti charakterizující vzájemný vztah protagonistek slavných Šepotů a výkřiků Ingmara Bergmana. Lars Saabye Christensen: Chet tady nezahraje Komorní drama Chet tady nezahraje, jehož titul odkazuje na slavného amerického trumpetistu Cheta Bakera, sleduje příběh mladého saxofonisty Daniela a klade otázku, zda umělec je, či není oprávněn obětovat umění soukromý život svůj i život svých blízkých. Způsob, jakým norský dramatik na tuto otázku hledá odpověď, je originální: zatímco sám vypráví hudebníkův příběh z pozice nezaujatého pozorovatele, předmět jeho zájmu ho komentuje z „druhého břehu“: v okamžiku, kdy hra začíná, je totiž Daniel už několik hodin mrtvý. Auaur Ava Ólafsdóttir: Farářův černý pes Islandská spisovatelka, básnířka a dramatička zde líčí setkání ovdovělé matky s jejími dvěma dcerami, synem a zetěm, které má nečekaný, tragikomický průběh. Z rodinné skříně vypadnou nepříjemní kostlivci, kteří způsobí, že všichni zúčastnění musí zcela přehodnotit své představy a názory. Ukáže se totiž, že nic není tak, jak se zdálo. (Název hry odkazuje na islandské rčení, naznačující, že prvotní dojem často klame.) K odhalení toho, jak je to ve skutečnosti a jaký je skutečný charakter jednotlivých postav, přispívají choreografické vstupy, které jsou organickou součástí díla. Sirkku Peltolová: Finský kůň Finský kůň (2004), hra přední současné finské dramatičky a uznávané divadelní režisérky, je první část volné trilogie (další části se jmenují Do garsonky s máti nejdu a Teplokrevníci). Podává tragikomický obraz současného finského venkova, kde rurální, rodinný způsob života, symbolizovaný houževnatým finským koňským plemenem v titulu dramatu, nevratně ustupuje duchu bruselské úřednické byrokracie a mladá, „moderní“ generace, která před finskými koňmi dává přednost silným a rychlým motocyklům, stále hůř hledá společný jazyk s generací svých otců a matek, dosud vyznávajících tradiční hodnoty. Jokum Rohde: Pinocchiův popel Hra dánského dramatika, za niž autor získal prestižní Reumertovu cenu v kategorii Dramatik roku, obsahuje prvky thrilleru, detektivky i absurdního a černého humoru, v popředí však stojí zásadní společenská témata. Autor v ní líčí fantastický, bradburyovsky přízračný, a přesto ne nereálný svět, ve kterém platí zákaz umění. Všechna nalezená umělecká díla se veřejně pálí na hranicích a těm, kdo zákaz poruší, hrozí drakonické tresty, useknutím ruky počínaje a popravou konče… Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz