Informativní studie o tzv. "nové" hudbě, pěstované v prvních dvou desítkách druhé poloviny tohoto století a nazývané na rozdíl od hudby abstraktní, tj. hudby předem v mysli koncipované, potom v notách zaznamenané a konečněrealizované v živém provedení, hudbou konkrétní, a to proto, že jejím materiálem je zvuk ve stavu zrodu, jak ho poskytuje příroda a jak ho zachycují stroje. Francouzský autor, první průkopník tohoto oboru, se v prvé části zabývá zejména inspirací, výzkumem a praktickou činností a ve druhé části uvádí jednotlivé autory a jejich díla, a to nejprve jmenuje předchůdce tohoto žánru, dále pak skupiny autorů, zahraniční školy včetně Ameriky a konečně sepodrobně zabývá Pařížskou školou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR