Autobiografické vzpomínky Jindřicha Manna, psané vytříbeným a svérázným stylem, představují spletitý, dramatický a bizarní osud středoevropské rodiny zmítané společenskými, politickými a ideologickými konflikty 20. století. Na počátku vyprávěného příběhu je útěk sedmnáctileté Leonie, dcery Heinricha Manna, která prchá se svou matkou do Prahy ve chvíli, kdy nacisté v Německu převzali moc. České městečko Proseč udělilo osmi členům rodiny domovské právo, měli tak během války československou státní příslušnost. Prostřednictvím sňatku s Carlou Henriettou Marií Leonií Mann se do rodiny dostal i český spisovatel Ludvík Aškenazy, za něhož se Leonie po válce provdala. Mozaiku rodinného příběhu mohl autor zasvěceně poskládat až mnoho let po smrti své babičky i rodičů, v devadesátých letech, kdy se otevřely hranice i archivy. Rodina Leonie Mannové odešla do emigrace v r. 1968. Část pozůstalosti Heinricha Manna předala dcera Leonie v r. 1957 Berlínské akademii umění, zbylá část propadla pak československému státu po roce 1968. Jindřich Mann po svém návratu z emigrace nalezl (v Literárním archivu PNP na Strahově) netušené bohatství dokumentů literární pozůstalosti svého dědečka, mohl tak dotvořit jedinečný rodinný příběh, který završuje jeho návrat domů. Kniha je současně poctou Praze, její název v německém vydání je: Prag, poste restante. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz