Základem jeho etiky je idea pokračování zákazů, které si společnost během svého vývoje zavedla a tato transgrese je projevem svobody jednotlivce. Erotika je v jeho podání suveréní forma lidské vůle a spontánní přitakání životu ze strany člověka, odsouzeného žít v konzumní společnosti. V první próze jde o překračování sexuálních a společenských konvencí trojicí mladých lidí, druhá próza je věnována incestnímu vztahu matky a syna. Pro většinu soudobé francouzské kritiky je autorovo dílo vrcholem moderního myšlení od jeho smrti (1962), se jeho pracem dostává stále více pozornosti. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze