V románu islandské autorky se dvaadvacetiletý vypravěč vydává na cestu z rodného severského ostrova. V batohu má několik výhonků vzácných osmilistých růží, pomocí kterých chce obnovit starou zanedbanou zahradu v jednom v horském klášteře v blíže neurčené zemi na kontinentu. Cestou si telefonuje s otcem a občas s někým promluví. Čtenář si tak postupně skládá drobné i velké události, které vypravěčově cestě předcházely: láska jeho nedávno zemřelé matky k zahradě a květinám, náhodné zplození vlastní dcery ve skleníku s takřka neznámou dívkou, pravidelné večeře s autistickým bratrem a starým otcem, který vaří podle matčiných receptů... Na knize je pozoruhodný především prostý a zároveň napínavý způsob podání, v němž se čtenáři vše odkrývá zvolna a jakoby na přeskáčku a velmi často v poměrně strohých dialozích. Situační i vypravěčův humor, ale i jakékoliv jiné pohnutí jsou velice tlumené, podobně jako jemný tón vyprávění, který neusiluje o žádné vnější efekty, a přesto kniha působí silným dojmem jako celek. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz