Po vymezení pojmu společenské spotřeby a jejího vztahu k národnímu důchodu vymezuje autor zdroje financování společenské spotřeby, zabývá se soustavou financí národních výborů a rozpočtových organizací, metodami plánování potřeby finančních zdrojů ke krytí neinvestičních výdajů rozpočtových organizací řízených národními výbory a zobecňuje zkušenosti s aplikací regresní a korelační analýzy pro plánování výdajů rozpočtových organizací.