Autor použil jednak metodu přímého pozorování dětí (naslouchal jejich rozhovorům a zapisoval jejich výroky a přání týkající se četby), jednak pracoval se záznamy knihovny o realizovaných výpůjčkách (děti měly přímý přístup k volnému výběru v podstatě všech knih, které byly k dispozici, ale domů si mohly odnést pouze jeden svazek, takže musely důkladně vybírat). Cílem autorova výzkumu je především pohádka, kterou považuje za nejsložitější zjev dětského duševního života. Zároveň chce fakty přispět k diskusi o vhodnosti či nevhodnosti pohádky pro vývoj dítěte. Zdroj anotace: NKP