V mysliveckých sdruženích je dnes Oldřich Tripes považován na jedné straně za významného funkcionáře, lektora a propagátora tohoto hnutí, na druhé však i za tvůrce, který z této oblasti dokáže čerpat stále nové náměty, odrážející se především v jeho povídkách, jež i sám výtvarně doprovází svými kresbami. V těchto krátkých a stručných historkách vzpomíná autor i na vlastní bohatou mysliveckou praxi, v níž nebyla nouze o podnětné, mnohdy i nebezpečné lovecké zážitky. Autor se však především projevuje jako zarputilý a oddaný ochránce přírody, takže jeho zelená vyznání a poznání jsou s touto doménou neokázalým způsobem neustále propojena. Tripes vypráví o vztahu ke zvěři, o krajině jižních Čech a Šumavy, v nichž se některé jeho příběhy odehrávají i o svých zkušenostech v různých honitbách. Vzpomíná na své působení v prachatických revírech, na svá setkání s jeleny, muflony či tetřevy. Zároveň také často zdůrazňuje myšlenku, že zachování přírodního bohatství bude vždy úzce souviset s podporou a obnovou tradičních, klasických hodnot myslivecké profese. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz