Zdánlivě jde tedy o paradox, je však nutné přiznat, že Lorencova osobitá poetika vnímala romantismus nikoli jako umělecký směr, ale jako možnost vzpoury proti nesnesitelným životním podmínkám. Autorovy verše v tomto svazku se navíc vyznačují bizarností a erotickou imaginací a zřetelně se přihlašují k odkazu tří významných básníků - Máchy, Halase a Tristana Tzary. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze