"Nikde nejsou hezčí písně / než v tom našem kraji! / Oj ne, nikde, nikdo nemá / co má Ukrajina" - zpívá se v úvodní písni sborníku, vybírajícího z nevysychajícího pramene básnické tvořivosti národa na čtyři sta textů písní. Ukázky, zahrnující jen zlomek bohaté písňové tvorby Ukrajinců, jsou seřazeny podle námětu do 34 thematických oddělení. Láska, manželství, rodinný život, lidové zvyky a obřady, příroda, práce, vojna a také tvrdý boj proti útlaku národnímu i sociálnímu i s Velikou říjnovou revolucí jsou vyzpívány s plností citu i konkretního vztahu k životu, ať již v tanečním rytmu nebo s baladickým steskem či s jedinečným vtipem a humorem. Jen kozácké dumky nejsou pro svůj odlišný ráz do této písňové anthologie pojaty. V doslovu dovolává se Jan Vladislav Safaříka, který přiznal přede všemi slovanskými prvenství písni ukrajinské a cituje Zd. Nejedlého, jenž 1919 upozornil na velkou příbuznost lidového zpěvu ukrajinského s českým, příbuznost, která plyne z příbuzné mentality demokratické a ze snahy uchovati svéráz národa proti utlačovatelům. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR