Neměnným znakem poezie V. Fischerové je cyklické zpracovávání několika témat a vysoce estetický projev. S každou další sbírkou vystupují tyto prvky v nových podobách a zrcadlí tak dozrávání umělčina nitra. Drobné vzpomínky - ucelený blok věnovala matce, jednotlivé básně přátelům (např. B. Hrabalovi) - otvírají otázky nad vlastní existencí, ne nepodobnou viničnímu domku, místu dočasného útočiště. Přijetí přírodního koloběhu vzniku a zániku, přílivu a odlivu je skryt v podtónu ke čtenáři velmi laskavých veršů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz