Tím, že vladaři z rodu Přemyslovců získali královský titul, zařadili se do nevelké skupiny evropských panovníků, jimž královská koruna propůjčila posvátné postavení. Královská hodnost byla znamením vladařské suverenity, jejímž duchovním zdrojem byla „milost Boží“. Zisk královského titulu tedy zásadním způsobem definoval status vladaře a zároveň i jím ovládaného teritoria. Jen vladař, jenž měl postavení krále, byl plnoprávným členem společenství západokřesťanských panovníků. O tom, jakou sílu královská idea měla, svědčí mimo jiné i to, že přes všechny historické zvraty, k nimž během věků došlo, vzešly z řady středověkých teritorií, jejichž vládci byli obdařeni královskou korunou, některé moderní státy, nemluvě o tom, že někde zůstala státní forma království dochována až do dnešních dob. Budování ideové základny královského statutu českých vladařů a reprezentaci jejich moci věnoval velkou pozornost český král a římský císař Karel IV., jenž se podílel i na sepsání korunovačního řádu českých králů. Tento text má v dějinách české státnosti zásadní význam. Kniha ho přináší v původním latinském znění a zároveň ve starém i novodobém překladu do češtiny. Dále jsou zde zařazeny texty významných listin, v nichž bylo českým panovníkům potvrzeno udělení královské hodnosti. V knize je dále otištěna zásadní studie profesora Josefa Cibulky (†1968) o českém korunovačním řádu a jemu věnovaná stať profesora Jaromíra Homolky. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz