První rozsáhlá báseň Ruce Goliášovy byla napsána jako okamžitá reakce na invazi vojsk Varšavské smlouvy, která 21. srpna 1968 přepadla Československo. Sám autor prohlašuje, že tuto skladbu dokázal vytvořit za šest týdnů po zahájení agrese, kdy byl doslova zahlcen bolestivými obrazy, jež z této události vyvřely. Horanského bezprostřední dojmy a pocity jsou zpracovány výsostným básnickým jazykem, takže po formální stránce navazují tyto verše na nejlepší tradice české poezie minulého století (Holan, Halas). Síla zdrcujícího životního zážitku se převtělila do hluboké, imaginativní reflexe, která byla navíc obohacena sugestivně zachycenou atmosférou, v níž třeba obyvatelé hlavního města zoufale bloudí ulicemi, které jim náhle přestaly patřit. V podobném duchu Horanský reflektoval i listopadové události z roku 1989, k nimž se tentokrát vyjádřil již poněkud stručnější skladbou Ruce Davidovy. Nálada tohoto období je pochopitelně vnímána radostněji, i když do zjitřeného autorova tónu občas pronikne i náznak skepse a obavy. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz