Vycházejíc z biblických textů je studie věnována tvůrčímu, tedy skutečnost vytvářejícímu slovu. Konstatuje se, že současná hluboká krize lidské společnosti se projevuje také jazykovým zpustnutím. Proto si pokládá otázku po podstatě lidské řeči, aby se z ní mohla vyvodit konkrétní závěry. Ukazuje se, že jazyk je svou podstatou a svým určením dialogický, že morální aspekt je podstatnou vlastností jazyka. V této souvislosti se studie kriticky zabývá pojetím jazyka strukturalistické lingvistiky, upozorňuje na diferencovanější pohled Pražského strukturalismu a zdůrazňuje, „že samotný jazyk považujeme za umění“. Ústřední kapitola studie představuje staré hebrejské pojetí slova (hadavar) ve srovnání s řeckým (logos). Exkurs do sémiotiky ukazuje meze znakového pojetí slova... Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz