Autor se snaží pokročit ve zobecnění prostoru a času. Dává je do souvislostí s expanzí vesmíru. Vychází z nevratnosti času. Jde o podobu příčinnosti, již nazývá asymetrickou kauzalitou, kde příčiny a následky nejsou ekvivalentní. To vylučuje předurčení v podobě determinismu, aniž je popřena racionalita. Odmítá všechny podoby idealismu. Poukazuje na rozpory ve stávající kosmologii. Kriticky rozebírá i teorii relativity: Bůh nehraje v kostky, ježto žádný není. Také Stvoření, byť v podobě velkého třesku, nahrazuje logičtějším axiómem věčného vesmíru, jenž je tak nekonečný v čase a kladně zakřivený prostorově s plochou dimenzí času a uzavřenými geodetikami. Vesmír je dle autora vícerozměrný s fraktální strukturou. Inspirativně jej nahlíží především jako složitý systém. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz