Mohučský arcibiskup, od roku 1286 osobní lékař a kaplan císaře Rudolfa I. Habsburského. Od roku 1295 se stal rádcem a od roku 1297 kancléřem českého krále Václava II., který mu svěřil řízení zahraniční politiky i funkci probošta Vyšehradské kapituly. Po vymření Přemyslovců po meči opustil České království. Roku 1306 byl zvolen do jedné z nejvyšších říšských duchovenských funkcí - mohučského arcibiskupa, byl zároveň kurfiřtem.Na žádost císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Lucemburského se vrátil spolu s mladým českým králem Janem Lucemburským do Čech, kde se stal správcem království a poradcem mladého krále. Patřil k nejlepším diplomatům Evropy na přelomu 13. a 14. století.
