Dílo navazuje na předchozí autorův titul - Čechy v době knížecí. V úvodní kapitole Čech královských autor shrnuje hodnocení tohoto období předními českými historiky a pak již přistupuje k vlastnímu výkladu. Popisuje situaci v Evropě na přelomu 12. a 13. století, význam Přemysla Otakara I. jako prvního oficiálně korunovaného českého krále (a význam dokumentu Zlatá bula sicilská) i nelehkou situaci v zemi za vlády Přemyslova syna Václava I. Autorův záběr je velice široký - popisuje vlastnické změny ve srovnání s dobou knížeci, období německé kolonizace, rozvoj měst, dolování stříbra a velice obšírně líčí i život obyvatel venkova, hradů a měst. Zároveň si v této souvislosti všímá i menšin (Němci, Židé, ale i příchodu Románů do Prahy a do Brna), dále pozemkových majetků a jejich správy. Samostatný, velice obsáhlý oddíl se věnuje životu církve, jejímu rozvoji a různým proudům a hnutím. Také kultura, umění a rozvoj vzdělanosti raně královské doby je velice podrobně popsán. V centru autorovy pozornosti však stojí vzrůst královské moci a nová kvalita vztahů mezi králem a šlechtou - zejména po stránce právní. Na závěr si všímá formování základů moderního českého národa, vztah k jazyku a k národní identitě. - Dodatky tvoří: poznámky, bibliografie, seznam zkratek, seznam vyobrazení a obsáhlý jmenný, místní a věcný rejstřík. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze