Editoři rozložili verše z posledních let básníkova života bez přísně chronologického zřetele do dvou sbírek, a tak až na dvě výjimky (Báseň a Ovocní milenci) obsahuje tato knížka dílo vytvořené v rozmezí roku 1965 a jara1969,stejně jako sbírka Dvanáct poledních úderů. Pětatřicet básní uchovává plně zvláštnost Wenzlova projevu, který nejčastěji přímo z dílčích prozaických stylizací skloubí poetický celek. Vše tu co nejpůvodněji vyvěrá zautorovaosobního údělu. Zdroj anotace: NKP