Pozoruhodný esej zabývající se Kunderovým dílem - dílem jednoho z největších ironiků a demystifikátorů všech Absoluten - přesvědčuje a poučuje o jedné základní pravdě: o absolutní relativitě každého lidského poznání. Poznání druhých,sebe sama a stejně tak poznání každého autentického uměleckého díla. Nejde o vyčerpávající reprodukování nebo definitivní čtení cyklu sedmi Kunderových románů, ale spíše poznání, k němuž autorka několikerým čtením díla dospěla, přičemž každé z těchto čtení je jedním z mnoha možných pohledů - natolik je struktura Kunderových románů nevyčerpatelná, a to jak z hlediska své formy, tak filozofie a symboliky jednotlivých děl. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze