Román vypráví o českém železničáři z konce minulého století a o jeho touze přiblížit se člověku v časech, kdy rozvoj techniky dokázal přiblížit město městu, ale lidé přitom zůstávali osamocení, člověk vzdálen člověku. Ideový i dramatický konflikt Koptova hrdiny vyrůstá právě z bolestné touhy osamoceného člověka být lidem blíž, být účasten jejich radostí i smutků, jejich života. Z touhy po poznání skutečného života lidí se rozhodne po dočasné ztrátě sluchu i nadále předstírat hluchotu: ale přetvářka, která mu měla také materiálně zajistit radostné stáří (poněvadž pro tehdejšího dělníka bylo předčasné pensionování největším pracovním úspěchem), mu přinese jenom nejtěžší zklamání: místo porozumění a dobroty nachází jen drsnost, sobectví, zlomyslnost těch, kteří před "hluchým" neskrývají svou pravou tvář. Nejen příkladnou čistotou stavební a slovesnou, ale především pro ukázněné zobrazení lidského dramatu, dějovou poutavost a věrnou kresbu prostředí a postav zůstává román dodnes živým a umělecky ryzím vyprávěním o pracujícím člověku. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR