Kniha podává obraz krajně obětavé práce sovět. lékařů a zvláště chirurgů za Velké vlastenecké války od přepadení SSSR nacistickým Německem v roce 1941 až do ledna r. 1943 kdy bylo vybojováno spojení Leningradu s ostatní sovět. zemí. - První část je věnována práci na finské frontě v nemocnici v Hanku, kdy lékaři operovali i za ostřelování, při svíčkách a ve sklepě, kdy byla budována podzemní nemocnice a kdy při vší obtížnosti práce měli takové úspěchy, že na bojiště se vracelo 85 % raněných, tedy procento, jaké nikdy v žádné válce nebylo zaznamenáno. To vše se dělo zásluhou pravidelného pracovního stylu, pečlivostí ošetřování a pbstování lékař. gymnastiky: ovšem na předním místě zde byla vůle raněných, vlastenecké šojové nadšení, které přímo pohánělo éékaře, aby mohli brzy vrátiti vojáky jejich oddílu. Druhá část líčí práci v obleženém Leningradu, proslaveném hrdinstvím obyvatelů, kdy neúnavní a pečliví lékaři dovedli i za těchto obtížných okolností nalézt čas k výměně zkušeností i k vědecké práci. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR