Autor předkládá návrh na popis a vysvětlení jazykového jevu označovaného jako odkazování v odborné české literatuře a v cizí literatuře jako anafora. Vychází z předpokladů, že odkazování je součástí hyper-syntaxe a že základemodkazovacího vztahu je vztah referenční povahy. Ve čtyřech kapitolách vymezuje téma a metodologické předpoklady, předkládá neformální popis navrhované koncepce a její výklad a poukazuje na vzájemné vztahy mezi odkazováním ajinými jazykovými jevy a na jeho místo v jazykovém systému. Práce tvoří teoretickou první část většího díla, které přinese specifikaci koncepce pro češtinu a v rámci gramatiky generativního typu.