Pro autorčin soubor sedmi próz je charakteristická především jejich stylistická linka: ta je komponována převážně v lyrickém zabarvení, které však záměrně často přechází do poměrně kruté dějové zápletky. Intimní či citový vztah, jenž se zdá být stěžejním tématem povídek, se náhle mění v zobrazení komplikované situace a původní námět je okamžitě obohacen o novou, mnohdy rozporuplnou dimenzi. Tak například hned v prvním, zároveň i titulním textu, popisuje tíživý psychický stav hlavní hrdinky jako přeplněný kontejner, obsahující jakési živé bublající bahno, s nímž už se nedalo žít. Básnířka Ema je totiž až příliš podceňována, okřikována i hrubě urážena svým mužem Petrem, což u ní postupně vyvolává frustrující pocit, že je k ničemu. Teprve na soutředění literátů, kde se seznámí s bezprostředním a talentovaným poetou Adamem, si uvědomí svou vlastní hodnotu. V podobném duchu se nesou i ostatní črty, jež jsou vlastně jakýmsi pokusem o stručné psychologické sondy, které převážně směřují do vnitřního světa autorčiných vrstevnic. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz