Vrcholné dílo Dykovy dramatické tvorby, pocházející z let 1907-1910, vybírá z rozsáhlé epopeje pět scén, v nichž na osudu Dona Quijota ukazuje, jak touha proměňuje člověka, činí jeho život velkým, krásným. Svět střízlivých lidí, zosobněný v dramatu nejen Sancho Panzou, ale především farářem, magistrem a hospodyní, nepřeje ideálu, usiluje o jeho rozdrcení. Výsledkem tohoto spiknutí je porážka Dona Quijota v souboji s magistrem. Je to těžká rána osudu, nemůže však vyvést rytíře z jeho touhy po kráse. Teprve násilná konfrontace se skutečnou Dulcineou, dílo to faráře a magistra, přivádí rytíře ke zmoudření. Vidina se rozplynula, život ztratil smysl, Don Quijote umírá. Zdroj anotace: NKP