Autor může být řazen k české duchovně orientované poezii 20. stol., neboť celá jeho tvorba vlastně směřuje o básnické zachycení mystických prožitků. Jeho základním postupem pak je jakási meditace, která hledá smysl veškerého bytí, sjednocovaného aktem Boží vůle. Do tohoto prvku se pak promítá naprostá osamělost lidské duše, do níž se zároveň vkrádá surová zloba času. Jde o verše nelehké, náročné, které vyžadují naprosté soustředění a určité poznávání Boha a člověka v souvislosti s jejich vzájemnými vztahy. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze