Toto ve své době náročně pojaté a monumentální dílo chtělo svými lyrickými reflexemi vzdát hold přírodě v její rozmanité podobě. Polák popisuje jitřní oblohu a končí noční hvězdnou oblohou, do svého líčení zahrnuje hory, ledovce, sopky, moře, bouře apod. Do popředí zájmu staví citově nadnesený vztah k velkoleposti přírody a patetickou oslavu její tvůrčí síly. Polákova báseň obsahuje celkem šest zpěvů, jejichž základním útvarem jsou písně, doplněné slávozpěvy, chvalozpěvy či mnohozpěvy. I když se dnes patrně nenajde příliš mnoho čtenářů, kteří by tento text přečetli, je třeba poznamenat, že v éře obrození byla tato Polákova skladba kladně hodnocena především pro to, že přinášela pocit vznešenosti a velkoleposti. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz