"Šolcova poesie má všechny znaky pokrokové české poesie XIX. století: je prodchnuta vroucím vlastenectvím a slovanským cítěním, bije se za ideály svobody a rovnosti a cíti se sociálně utlačenou a ponižovanou chudinou." (Předml.) -Všechny tyto typické stránky Šolcova díla vystihuje také tento výbor, ve kterém jsou básně rozděleny podle thematické příbuznosti do sedmi oddílů: po vyznání básníkově v 1. odd. ("Z běd lidu strunu spletl jsem ...") následuje oddílpoesie lyrické, dále básněs s náměty cizími (Cikánský tanec, Hajduk, Uskoci, Hajduk Marko, Renegát), v odd. 4. vyjadřují básně "Polskému národu" a "Slávy děti" Šotcovo cítění slovanské, plamenné básně vlastenecke, obrazy sehské poroby a básně historické, oshavující husitství a protestující proti šlechtické zvůli, jsou soustředěny v odd. 5. a 6. a výbor vrcholí baladami o trpkém osudu proletářů, hynoucích hladem a zimou, revolučními basněmi, ve kterýchukázal chudině jediné vychodisko z bídy ve vzpouře proti utlačovatelům, nesmrtelnými verši, jimiž oslavil "mozolné ruce" pracujících. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR