Sbírka z r. 1938, která zřejmě nejnaléhavěji a umělecky nejpřesvědčivěji vyjádřila tragický osud naší země v té době. Její jádro tvoří dvanáct básní, k nimž v poválečných vydáních přibyl krátký cyklus Časy, rovněž napsaný r. 1938. Úvodní Panychida za F. X. Šaldu (zemřel v r. 1937), opírající se o motivy, stylové prvky i citace Šaldových veršů, symbolicky předznamenává blížící se národní tragédii. Básník ji však nevidí bezvýchodně („Meč nevypadl, vylo­men jen byl"). Nejkritičtější momenty z r. 1938 evokují klíčové básně sbírky Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace. Květnová a záři­jová mobilizace, zrada Francie a Anglie („Francie sladká, hrdý Albion / a my jsme je milovali"), motiv svatováclav­ský, odhodlání vojáků bojovat, zoufalé zklamání ústupu, ožívají v jedinečných metaforách, v úsečných i zajíkavých verších ("Malověrní / Myslete na chorál...", „Ó duše lidu, jak koktalas /Geni, Genie země naší"), které přešly do po­vědomí nejširších vrstev. Hořkost porážky, pocit dějinné křivdy, ale i symboly vzdoru a budoucí naděje jsou vyjádřeny i v dalších bás­ních (Dušičky, Nezrezaví, V táborech, Co uviděl, Mezi námi...). Závěrečný akord sbírky tvoří čtyři básně cyklu Časy, vyjadřující osud básníka v jednotlivých ročních obdobích právě z hlediska nabyté tragické zkušenosti. Mistrná kompozice, dramatičnost, výběr metafor a dal­ších tvárných prostředků (střídání volného a rýmovaného verše, kontrasty, zvukomalebnost, opakování, střídání rytmu) činí z této sbírky jedno z nejvýznamnějších děl české poezie. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU