Autobiograficky podložený román vypovídá jednoduchou formou dopisů o situaci moderních vzdělaných afrických žen, muslimek, zaskočených vlastní náboženskou tradicí. Pisatelka, žena vysoce postaveného odboráře, matka jeho dvanácti dětí, se po pětadvacetiletém harmonickém svazku ocitne v postavení opuštěné manželky, protože muž si s odvoláním na možnost, kterou mu dává Korán, vzal druhou mladou ženu. Se svým postavením se trpce smiřuje celých pět let a po jeho smrti v dopise stejně postižené přítelkyni bilancuje svůj život a manželství. Z jejích úvah o lásce, partnerství, přátelství a mateřství vyrůstá plastický obraz problémů zvolna se modernizující senegalské společnosti v 60. letech 20. století a zvláště pak muslimských žen. Knížka, psaná jednoduchou sugestivní formou a přinášející řadu velmi zajímavých reálií, vyznívá jako vášnivý protest proti bezpráví páchanému na ženách této společnosti ve jménu víry a tradic. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze